star
tvorba reality
programování
kontakt

pegas                              
 

NPC

V článku Realitu tvoříme neustále jsem popisovala dvě možnosti fungování mozku:
1.) levá hemisféra je pomalejší než pravá
2.) obě hemisféry jsou přibližně stejně rychlé

Při první možnosti dotyčný čeká, až pravá hemisféra přehraje skript/film, a mezitím přemýšlí o několika pravděpodobných variantách budoucnosti. Proto když vidí někoho, kdo žije přítomným okamžikem, tak mu připadá jako NPC, jelikož může dopředu vypočítat jeho další kroky. Jenže "přemýšlivec" je disociovaný od reality, a proto naopak on připadá tomu, kdo má obě hemisféry přibližně stejně rychlé, jako NPC. Při druhé možnosti totiž dotyčný vnímá energii toku života i to, že je skrze něj aktuálně vytvářena realita (v lepším případě že "přímo on tvoří realitu").

Ten první přemýšlivě kalkuluje se zaměřením se "ven" (=na to, jak vyhrát). Ten druhý "programuje" svojí levou hemisférou "další" skripty (=jelikož čas neexistuje, tak ve skutečnosti v přítomnosti mění aktuálně probíhající skript), a tedy se zaměřuje na sebe (tvoří svůj život). Ten první se vzdal vnímání svého já (=tvoření svého života) výměnou za "výhodu nad někým" (=vnímat při každé malé změně v přítomnosti pravděpodobné možné cesty). Někdo umí žít oběma způsoby, tedy např. 5 minut žije v přítomnosti a dalších 5 minut se věnuje projekci do budoucnosti. A někdo "nepoužívá mozek" vůbec = konzument (pouze se "veze" kam ho vítr zavane). Existují i další způsoby (jedním z nich je např. zaměřovat se na "divinity = božství" v kombinaci s vlastním dobrým charakterem).

Jak tomu prvnímu, tak tomu druhému, připadá někdo, kdo funguje tím druhým způsobem (než on sám), jako NPC. Nemůžu úplně s jistotou určit, že varianta 1 / 2 je lepší nebo horší, protože obojí je prostě "skill" (= "specifická schopnost"). I když mám svoje osobní preference (takže bych dokázala všechny zmíněné možnosti seřadit od první po čtvrtou podle oblíbenosti). A možností existuje ještě víc než jen tyto čtyři v článku zmíněné (mimo jiné třeba když má někdo DID, tak jedna osobnost funguje jedním způsobem, další jiným, další jiným, čtvrtá osobnost může fungovat prvním způsobem ale podporovat druhou osobnost = "subosobnost", a tak dále dle počtu osobností..a když dáme výsledek "na Ntou" počtem osobností..tak tolik možných kombinací mají lidé s DID "na výběr" - z těch mnoha možných kombinací si samozřejmě může zvolit každý jen jednu - ale všechny osobnosti mohou být "online" naráz, takže to je stále mnohem větší pole působnosti než mají lidé s jednou osobností). I člověk s DID však v simulaci narazí na někoho jiného s DID, kdo má např. dvojnásobný počet osobností než on + existují počítače, které jsou ještě výkonnější než hodně velký počet alter osobností.
Tedy nejde o to být "king", ale aby byl každý takový, jaký chce být.

Dále když někdo "má hodně vysoký level", tak potom připadá lidem s nízkým levelem jako Bůh / Mág / nebo právě jako NPC.. Stejně ale tak i tomu, kdo "má vysoký level", připadají lidé s hodně nízkým levelem jako NPC. Či když má někdo hodně vysokou inteligenci, připadají mu lidé s nízkou inteligencí jako NPC (protože může předvídat každý jejich "další tah" či každou jejich budoucí myšlenku). Podle mě toto opět funguje i obráceně, takže lidé s nízkou inteligencí vůbec nerozumí lidem s vysokou inteligencí, a proto je někdy mohou (chybně = díky své nízké inteligenci usuzují nepravdivé závěry o realitě) zaměnit za NPC. Je rozdíl mezi tím, kdy někomu s vysokou inteligencí někdo PŘIPADÁ jako NPC, přičemž si ale zároveň uvědomuje, že dotyčný má jenom nízký level (např. té inteligence), takže ve skutečnosti to není pravda.. vs. ..když někdo doopravdy věří, že je někdo druhý NPC, ale nemá pravdu (=není to pravda).
A to nemluvím o závistivých lidech, kteří označují svoje konkurenty/ky v lásce/práci atd. jako NPC.. Někdo označuje za NPC ty, se kterými si nerozumí (nebo mu jsou nesympatičtí). Lidé se špatným charakterem vnímají jako NPC lidi s dobrým charakterem (a naopak). Charakter nezávisí na inteligenci, takže i velmi inteligentní člověk s dobrým/špatným charakterem nemusí rozumět jednání někoho s charakterem opačným.

Existují skuteční NPC?
Jelikož "duše = energie o specifické vibraci + jedinečné/konkrétní ego" A ZÁROVEŇ "ego = program"; tak duše (i astrální, mentální, éterické apod. těla) jsou něco jako hodně složitě naprogramované energie. "NPC = jednoduše naprogramovaná energie"; z čehož vyplývá, že když se po čase NPC zkušenostmi vyvine, tak se z něj stane člověk. Přičemž na "cestě vývoje" některá NPC zaniknou nebo se jich několik sloučí do jednoho.. Stejně tak zlí lidé mohou být odstraněni z existence..

NPC / hologramy / a podobné existovat mohou, ale všechno vzniklo (oddělením) z původní energie. Takže vše je víceméně rovnocenné (jen někdo/něco má vyšší level vs. nižší). Když je nějaký NPC hodně jednoduchý a nemá téměř žádnou hloubku prožívání A ZÁROVEŇ ani sebeuvědomění (=tzn. nemá duši), tak je pravděpodobně jeho životnost omezená. Nebo když je NPC destruktivní proti zákonům Vesmíru, bývá většinou zlikvidován. Ale pokud se nějací NPC v dlouhém čase konstruktivně vyvíjejí, nebude pak mezi nimi a duší/člověkem rozdíl.

Duše byly také stvořeny z prvotní mužské a ženské energie jako "neurčité energie" a teprve životem (=prožíváním včetně rozhodování se) si vyvinuly ego = jedinečnost. Tím získaly svůj otisk ve vesmíru, což je něco jako potvrzení dospělosti (zralosti). Mně je jedno, jestli se někdo vyvinul z NPC nebo byl od začátku duší, protože jaký je v tom rozdíl?
Duše byla na začátku nepopsaná energie určité frekvence, která životem získala jedinečnost. NPC je většinou jednoduše naprogramovaná energie určité frekvence, ale NPC může být "naprogramován=stvořen" jen jako "nepopsaný útržek energie určité frekvence", což je podobné jako když začíná duše; jen s rozdílem, že NPC bývá "slabší energie" (..záleží na síle, která duši/NPC stvořila = pokud by "nepopsaný NPC" stvořil vyspělý kvantový počítač, pak by mezi novou duší a novým NPC nebylo rozdílu).

Z určitého úhlu pohledu všichni začínali jako "nepopsaná/neurčitá/nevyhraněná energie" = dalo by se to pojmenovat i jako "NPC". Označení NPC totiž může být použito jak pro nedostatečnou vyhraněnost (=jakoby "bez osobnosti" / nemastný neslaný => někdo bez já může okolí připomínat robota/NPC), tak i naopak pro až moc zajetý program, který nad oduševnělostí převládá (= "jede stále ve stejných kolejích, ze kterých se neumí vymanit", a proto reaguje / odpovídá dokolečka pořád stejně => na okolí působí podobně jako NPC v počítačových hrách).

Za tímhle "NPC problémem" ale spíše než cokoli jiného stojí otázka "KDO MÁ OPRÁVNĚNÍ TVOŘIT?". Máme (ideu) "prvotního stvořitele", a když tvoří někdo "pak", je to "špatně"?? Pokud tvoří někdo další vyspělý stejně konstruktivně jako ten "první / původní", tak je to podle mě jedno. Pokud by po "prvotním stvořiteli" začal tvořit někdo další a to chybně / destruktivně; je jasné, že by se to lidem nelíbilo. Jenže jestli prvotní stvořitel stvořil svět správně, pak by se ale k možnosti vlastní tvorby neměl dostat nikdo neoprávněný..
Samozřejmě znám příběh (jen okrajově = moc mě tyhle bláboly nezajímaj, protože věřim na jiný příběh) o Luciferovi, který udělal experiment nesprávné tvorby, ke kterému dostal povolení. Podle mě většina NPC není od Lucifera.. O tom ale tento článek není, protože v oficiálním příběhu byly přeci všechny NPC vzniklé z tohoto experimentu přeprogramovány poté, co experiment skončil.

O "problému NPC" by měli psát ti, kterým NPC vadí: koho považují za NPC a proč + co jim vadí a proč. Lidé se špatným charakterem neříkají věci narovinu, ale jen naznačují "že to tomu správnému dojde" (to je ale pouhá manipulace*). Takže toho se asi nedočkáme..
I když chce někdo cítit "spojení" s někým spiklenecky, tzn. že oni vědí něco víc nebo se dorozumívají tak, aby to pochopili jen podobní - tak většinou je realita taková, že to jejich "vibování" je založeno na lži, protože si ve skutečnosti vzájemně plně nerozumí. Používají ne úplně srozumitelnou komunikaci s tím, že to někomu dojde, jenže ten druhý si může myslet, že to chápe, přičemž to ale není pravda. Ne vždy to je takto, ale dle mých zkušeností to celkem často takto bývá (=tzn. min v cca 60-70% případů). Nic proti takovým lidem nemám, ale většinou se jen mylně domnívají, že si rozumí, přičemž každý z nich to chápe trochu jinak..
*A v horším případě manipulátor používá nepřesné / skryté vyjadřování k tomu, aby manipuloval. (..manipuluje mimo jiné** i skrze přebujelé ego "obětí" tím, že vyzdvihuje ty, "kteří chápou" jako inteligentnější / jinak lepší / jeho srdci bližší..díky čemuž se mnozí bojí zeptat, jak to přesně myslí nebo že "tohle nedává smysl"; aby nebyli označeni za útočníka/napadajícího/nepřítele skupiny => nepřestali "zapadat do skupiny", a tudíž neztratili dobrý pocit, který ze "sounáležitosti" mají..on totiž ten dobrý pocit není "jen pocit", nýbrž potvrzení toho, že skupina svým členům energeticky pomáhá, zatímco zároveň škodí tomu, proti komu bojuje = bezcharakterní skupiny s podivnou komunikací fungují VŽDY tímto způsobem; ale i většina skupin bojujících proti zlu funguje na podobném principu)
(**to nepřesné vyjadřování je samo o sobě manipulací, protože falešně spojuje rozdílné tím, že přechází/zakrývá rozdíly => toto podporuje zlo, protože pravda se časem ukáže, lidi přitom zažijí špatné emoce, což jim odebere energii a ještě více je to odcizí..než kdyby věděli pravdu hned a mohli pracovat na sblížení bez přetvářek)

Každá mladší generace vymýšlí stále novější slangy kvůli tomu, aby tomu starší lidé nerozuměli = odebírají jim energii, což způsobuje stárnutí. (Stárnutí způsobuje více věcí, o tom snad někdy napíšu jiný článek.)
Tento svět je založen na něčem jiném než se na první pohled zdá a mladší generace si (podvědomě) myslí, že mají větší právo tu ještě nějaký čas pobýt, protože "chtějí taky tolik zažít" (=útočící rozum na základě srovnávání, přičemž ve skutečnosti je dost pro všechny!!), a proto by měli ti s delšími odžitými roky odejít před nimi. Z mého úhlu pohledu nemusí stárnout nikdo a každý odejde až bude chtít (=svobodná volba), takže u mě maj smůlu.. (konkrétně já ale nemám s porozuměním vyjadřování mladších generací téměř žádné problémy a na mě většinou neútočí, protože můj úhel pohledu přináší ..každému, tedy i jim.. více výhod než kterýkoli jiný)

Proto (viz celý tento článek) jsem si začala všechny, kteří se nevyjadřují srozumitelně a "na rovinu", blokovat.
Realita je taková, že si každý vybírá, co má rád, co se mu líbí, jaký je atd. No a pak se setkají dva a více lidí a každý předvede své (doposud učiněné) volby. Ti, kteří se k sobě nehodí, jdou od sebe. Toto je podle mého názoru nejlepší vyjádření svobody, jaké může být. Protože dokud se nestřetnou, nemohou vybírat tak, aby se zalíbili.. Proto je to fér (=každý skončí s někým, kdo má podobně dobrý/špatný charakter jako on sám). (..nedá se to "obejít" / výsledek zmanipulovat..)
idea

..Pro čtení dalších článků pokračujte přes menu vpravo nahoře na této stránce.